Chiptuning a jeho rizika

Zní to zajímavě: 30, 40 či 50 koní výkonu navrch a bonusových newtonmetrů točivého momentu ještě více. To vše za nějaké 4000 korun? Kdo by to nebral!

Jenže každý kdo má všech pět pohromadě, musí uznat, že zde asi bude nějaký háček. Zastánci  čiptuningu se budou hájit tím, že stejné motory nabízí výrobce v několika výkonových stupních: například 1.9 TDI-PD jako 74/85/96/110 kW. Tak proč bych měl připlácet již při koupi, když si můžu tentýž motor za pár tisícovek čipnout?

Jenže nic není černobílé – stejně jako TDI ve verzi 74KW není tím TDI se 110KW! Výkonové stupně totiž nemodeluje výrobce jenom softwarově, nýbrž se silnějšími verzemi dostáváte zároveň lepší turbodmychadla, jiné vstřiky, sání a chlazení stlačeného vzduchu. Zrovna tak nemusí být pro všechny výkonové stupně identický materiál bloku.

Princip čiptuningu stojí na tom, jak do motoru natlačit více vzduchu a paliva – vzduch přes turbodmychadlo, naftu či benzín přes vstřiky. Jenže turbo má své limity plnícího tlaku a otáček, již v sérii u TDI dost našponované: na 0,105 Mpa a 205 000 ot/min. Když je čipnutá řídící jednotka nechá roztočit na 250 000 ot/min s následným tlakem 0,125 Mpa. Je jasné, že to materiál nevydrží tak dlouho jak by měl. Větší množství nafty se pak snaží do válců protlačit přes původní vstřiky, které logicky trpí nadměrným opotřebením. Nejhorší je to s tepelným namáháním pístů, které nejsou na takovou enormní zátěž dimenzovány.

Rizika čiptuningu nenese jenom motor, ale také přenos síly – přes spojku, převodovku, diferenciál nebo polosy.

Nejčastější poškození motoru po čiptuningu je propálený okraj pístu, zničený částicový filtr, polámané lopatky oběžného kola turbodmychadla, nebo destrukce bloku motoru.

Je na Vás jak se rozhodnete, zdali přijmete tyto rizika anebo radši prodloužíte životnost Vašeho vozu.

Zdroj: Auto tip 18/13